Petr Zelenka: Nejhezčí je, když vás dialog zavede někam, kam jste vstoupit neplánovali, a začne se košatit.

Na vašom masterclasse zaznelo mnoho podnetných postrehov. V čom vidíte teda hlavné rozdiely medzi americkým a európskym spôsobom rozprávania príbehov?

V téhle souvislosti rád mluvím o dvojím pojetí příběhu. Akcent na hrdinu anebo akcent na pochopení příběhu. Jako takzvaná ta nižší kultura, kde se divák identifikuje s hercem nebo s hrdinou, a potom jako takzvaná vyšší kultura, kde divák čerpá radost z toho, že pochopí nějaké souvislosti a příběh. To vnímám jako základní rozdělení psaní – Amerika vždycky preferovala tu nižší kulturu, to znamená napojení na herce a postavu, která bojuje s nějakou jinou postavou. Pak má divák pocit, že fandí nějakému hrdinovi, s kterým by se rád setkal třeba i v civilním životě, takže vlastně s tím hercem. Kdežto divák toho evropského filmu by ideálně měl chtít setkat se s autorem příběhu. V genech amerického vyprávění je, že příběh musí být velice jednoduchý. A v tom je ten rozpor, protože svým konceptem se mu ...